Kienmühle

Jak často, když jsem se vracel domů z lovu,
"Tygr" mě hlasitě volal;
Mlynář na malém mostě
Vítal mě ve svém malém světě!

Pak jsem si sedl na lavičku u domu,
Lípa hrála ve večerním vánku;
Mlynář kouřil z dýmky
A mé kmotřence skotačily kolem mě.

Dobytek hnal se s bečením do chléva,
husy štěbetaly v potoce;
A nade vším klid
lesní sokol za svou kořistí! -

Jednoduchý obrázek, ale žádný není krásnější
jaký jsem kdy na světě spatřil;
tak daleko od světa a tak čerstvý z lesa,
pokrytý večerní blažeností!

A ještě dnes, když cizí země
mě objímá svou jemnou nádherou.
A za oknem těžká požehnáním
bujný zlatý hrozen visí -

Ještě dnes mi ve snu hučí
vzdálenou píseň, tak jemnou a něžnou,
tak láskyplná jako ve spánku
Matka zpívá svému nemocnému dítěti!

Není to píseň jižních vln,
kterou jsem poslouchal na pláži Bajä;
Není to hřmění Unio,
který kdysi kolem mě v Tiburu dýmal -

To je píseň, která je mi vlastní, píseň stoická,
silná jako les, mírná jako slunce,
Brzy veselá jako mlýnský potok,
když kolem mechových skal zurčí,